Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté

s úsilím, to ne.



Mám chuť na med i na ananas,

že bych tě líbal, jsem ti navrh,

tvá pleť-samet, no jeden by žas !

A co ty oblé křivky navrch !



Moh jsem tušit, že ohrneš nos

až se ti svěřím se svým citem.

S vírou v duši, jak na jaře kos

zas budu křičet pod blankytem :



Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !



Líný lenoch, leh na otoman,

klidně té zasklí ten tvůj docent.

(To) já bych nemoh, jsem erotoman,

i když ne vždy a na sto procent.



Muž mých kvalit se nevnucuje,

kam přijde, tam to musí fičet,

dej se sbalit a šance tu je,

že snad i potom budu křičet :



Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !



Té, co snídá právě té,

sloky zpívám šíbnuté,

umírám tou představou,

že je má !

Té, co říká - hrom tě vem,

znova zpívám s úsměvem,

hlavu já mám svéhlavou,

to mám !

свернуть