Martinů Koncert pro cembalo a malý orchestr (1935) těží ze specifičnosti zvuku tohoto opomíjeného historického nástroje. Koncert byl napsán na objednávku cembalistky Marcelle de Lacour, podle Martinů slov dámy, co „hraje hodně v rádiu a nóbl společnostech“. Pro Martinů byla tato, v době, kdy hledal každou příležitost, jak se skladatelský uplatnit, nabídka velmi atraktivní.

Ono „neo“, tolik příznačné NeoKlasik orchestru, se v koncertu pro cembalo projeví především uvolněnou, rychle se měnící tonalitou v průběhu celé skladby. Zvlášť působivé efekty pak tvoří vzájemná interakce cembala a klavíru, který svou funkcí zčásti připomíná dobové basso continuo. Jako další „modernitu“ je pak možno vnímat koncertantní roli sólových dechových nástrojů v orchestru, například flétny, které získávají vlastní umělecký prostor, a nesledujeme tak pouhou dualitu cembalo vs. orchestr jako celek.

Interpreti:

NeoKlasik orchestr
Václav Dlask /dirigent/

Ondřej Bernovský /cembalo/


Technické zajištění: Acusticus s.r.o.
Dramaturgický úvod: Sára Jandová
Produkce: Kryštof Tulis, Anežka Januszová, Adéla Rybářová



Facebook: [ Ссылка ]
Instagram: [ Ссылка ]
GoOut: [ Ссылка ]


--- eng ---

Martinů’s Concerto for harpsichord and small orchestra (1935) draws from the specific sound qualities of this often ignored historical instrument. The Concerto was written by order of the harpsichordist Marcelle de Lacour, according to Martinů’s words on the woman, the one who “plays on the radio and posh societies”. For Martinů this was, at the time, when he was searching for any opportunity to compose, a very attractive offer.

The “Neo” style, typical for the NeoKlasik orchestra, presents itself in the Concerto for harpsichord primarily through the relaxed, fast-changing tonal center through the course of the piece. The mutual interaction between the harpsichord and the piano creates an especially impressive effect, which functions are a modern basso continuo. Another “modernity” can be felt through the the concertante roles of the solo wind instruments in the orchestra, in the flutes for instance, which receive their own artistic space, and we don’t follow a mere duality between harpsichord and orchestra as a whole.

Interpreters:

NeoKlasik orchestra
Václav Dlask /conductor/

Ondřej Bernovský /harpsichord/


Technical support: Acusticus s.r.o.
Dramaturgical introduction: Sára Jandová
Production team: Kryštof Tulis, Anežka Januszová, Adéla Rybářová

свернуть