Odebírat aktuální informace od BKP
[ Ссылка ]
-------------------------------------
Drazí řeholníci a řeholnice!
Vy jste pro Krista, Jeho evangelium, spásu své duše a spásu druhých, opustili svět. Zvolili jste Bohu zasvěcený život v následování Krista. Rozhodli jste se realizovat Jeho slova obsažená v evangeliu, především výzvu: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Vaše první láska k Ježíšovi vás vedla k radikálnímu kroku. Zřekli jste se fyzického otcovství a mateřství, abyste přijali duchovní. Ježíš říká: Ten je můj bratr, má sestra a má matka, kdo nejenže slyší má slova, ale kdo je i realizuje. Rozhodli jste se k evangelijní radikálnosti. S apoštolem můžete vyznat: „Jsme blázny pro Krista.“ „Život je mi Kristus a smrt je mi ziskem.“ „Nežiji už já, žije ve mně Kristus.“
S bolestným úsměvem si kriticky, sám jako mnich, kladu podstatné otázky: Kde je v mém všedním životě Ježíš? Co je konkrétně dnes mým křížem? Co je Boží vůlí v situacích tohoto dne? Je opravdu Ježíš na prvním místě v mém myšlení a v mém srdci? Anebo se stále točím jako v začarovaném kruhu kolem svého ega? Naše porušená přirozenost uniká od podstaty a od ducha evangelia. Vidím to kriticky a velmi bolestně i u Bohu zasvěcených osob. Mniši mají být solí, mají být kvasem a světlem. Jsou jím dnes opravdu? Anebo o mnohých platí Kristovo slovo: „Protože nejsi studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst“?
Bohu díky, že jsou ale i takoví, kteří žízní, hledají a snaží se umírat svému egu, starému člověku v nás. Mohou pak říct spolu s apoštolem: „Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti.“ (2Kor 4,10)
Kde má nastat duchovní probuzení katolické i pravoslavné církve v této apokalyptické době? Hereze a amorálnost už ničí i samotnou cestu spásy. Kdo má začít dělat pokání, ne-li osoby Bohu zasvěcené? Kde nejprve? V modlitbě. Kéž se kláštery stanou vpravdě domy modlitby!
Co se týče biskupů a kardinálů, těžko od nich můžeme čekat radikální reformu. Kdo z nich dnes může s apoštolem zvolat: „Následujte mě jako já Krista!“?
K tomu, aby obnovu začali kněží, by potřebovali podmínky. Jaké? Aby každý týden alespoň jeden a půl dne byli v bratrském společenství a věnovali se modlitbě a Božímu slovu (Sk 2,42).
Obnovu ducha skrze modlitbu by ale měly začít jako první řeholní osoby.
Je tragédií a vrcholem slepoty, že některé kláštery chtějí pravdivou duchovnost evangelia takzvaně oživovat jogínskými či zenovými metodami bytostně spojenými s pohanským buddhismem či hinduismem. Je to falešné duchovno a falešná cesta. Jejich meditace nedisponují k pravdě, ani přirozené ani spasitelné, a přesto jim denně věnují několik hodin. Jejich cesta a jejich sjednocení je v konečném důsledku jednotou s andělem světla, tedy ďáblem. Naše sjednocení v modlitbě je v konečném důsledku jednotou s Kristem, naším Bohem a Spasitelem.
Už starý filosof říká: „Poznej sám sebe“. V nás je kořen hříchu, ložisko zla. Ignorace této reality vede k falešnému poznání sebe. Pravdivé poznání vede k pokání. Bez pravdivého pokání neexistuje duchovní život, neexistuje vnitřní jednota s Ježíšem! „Kdo nemá Ducha Kristova, není Jeho.“ (Ř 8,9)
Mnoho mám na srdci, co bych vám chtěl předat, ale nyní jen to, co vidím jako aktuální. Stručně bych se s vámi chtěl podělit se zkušeností s vnitřní modlitbou. Aplikuji ji denně už půl století, takže k vám mluví ne náboženský teoretik, ale praktik. S touto modlitbou nemám zkušenost jen já sám, mají ji už i mnozí řeholníci a řeholnice.
Ježíš řekl: „Nemohli jste aspoň hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se.“ Ježíš neříká pouze „modlete se“, ale říká i „bděte!“. Máme zůstávat v Boží přítomnosti a v Božím slově.
Někteří z vás prožili nejen osobní obrácení, ale i přijetí Ducha svatého v plnosti neboli křest Duchem svatým, spojený s modlitbou v jazycích. Je užitečné využít tento dar modlitby. Písmo říká, že Duch svatý se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit. Apoštol dále říká, že se máme modlit nejen v jazycích, ale i myslí (1Kor 14,14-15). Ve vnitřní modlitbě prožíváme očistu, osvícení a jednotu s Ježíšem. Ta pak proniká náš život. Jde tu o proces, o duchovní růst.
K nejzákladnějším pravdám patří realita našeho hříchu, Kristova smrt na kříži a odpuštění hříchů. Další realitou, s kterou musíme počítat, je smrt, Boží soud a věčnost. Pokud nás tyto pravdy proniknou, budeme vnímat Boží slovo a rozlišovat falešné duchovní proudy od pravých.
Při modlitbě je třeba zachovávat modlitební polohy. Klečíme nebo stojíme, máme ruce vztažené, rozpažené či sepnuté. Jde o boj s naší fyzickou leností a roztržitostí, proto nejtěžší je začátek, průlom do Boží přítomnosti. Teprve pak následuje ztišení.
Prvních 15 minut:
Hned zpočátku si uvědomím:
1) realitu smrti Čeká mě nenávratný přechod z času do věčnosti. Ježíš vybízí: „Buďte připraveni, protože smrt přijde jako zloděj, v den a hodinu, kdy to nejméně tušíte.“
2) Realitou je i Boží soud. Ježíš říká: „Z každého prázdného slova budete souzeni,“ ano, i z každé zlé myšlenky, ...
