Monika Henčlová má roztroušenou sklerózu. Její zdravotní stav se postupně zhoršuje. Ve třiatřiceti letech pohybuje pouze hlavou, 24 hodin denně je odkázána na cizí pomoc. „Mám jen hlavu a krk a zbytek je mrtvý, jen obrovské mrtvé tělo. Měřím skoro metr devadesát, takže je to metr devadesát mrtvoly," říká s černým humorem Monika. Podle prognózy lékařů už dvanáct let na této zemi „přesluhuje." Dodnes je zaměstnaná, má svůj byt, přátele, zájmy. V občanském sdružení Dobré místo pracovala dva a půl roku jako personalista, v současnosti se stará o komunikaci s veřejností, píše články, vyjadřuje se k zákonům v sociálně zdravotní oblasti. „Jasná hlava, to je ještě jediné, co mi zůstalo a na čem hodlám pracovat.Taky si říkám, když už tady mám v tomhle stavu být, tak musím být přínosem pro svět, pro společnost, pro lidi. Holt budu dělat, dokud to půjde." A skutečně to Monice s pomocí jejích „dobrušek" a „třešniček" jde.
[ Ссылка ]
![](https://i.ytimg.com/vi/EaQxd3STMBA/maxresdefault.jpg)