Naděje je věc s peřím, která se usadí v duši. A zpívá melodii beze slov a vůbec nikdy nepřestane.(Emily Dickinson)
Text:
Korálky z malin na krku nosí a ve vlasech předloňskej sníh,
bez šatů, nožky má bosý, na ústech zvonivej smích,
chodí nahá a to jí nejvíc sluší, snídá déšť, pije z našich duší,
dává smích, tajný hřích a slzy smutku neosuší.
Ze dlaní motýlům slaďounký nektar dá pít,
písničkám do tónů zacinká ten její smích,
Nemá hlas a přesto není němá, není dívka a není ani žena,
s tebou sní už 12 dní, je v tvojí mysli uvězněná.
Tajemná, tvý tajný přání sní, zatím co ty spíš.
Tajemná, tak co ti brání jít blíž a ještě blíž.
Tajemná, jak noční stíny, jak chorál z kostelů.
Tajemná panenka z hlíny s křídly andělů.
Tajemství, až v žilách to mrazí, dá ti a nemůže víc,
jak ti moc chybí a jak ti moc schází, měl bys jí konečně říct,
až ji potkáš a poznáš, že se chvěje, sklopí oči, kterýma se směje,
jdi přímo k ní a řekni jí, že jsi bez ní bez naděje.
