V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava žije aktuálně 20 pávů korunkatých (10 samců a 10 samic) v tzv. polodivokém chovu. Návštěvníci je mohou potkat volně se procházet po celém areálu zahrady. Občas jsou k vidění i v některém výběhu zvířat, kam zaletí, například ve výběhu lam, jelenů, v zimním období často i ve výběhu hrochů. Pávi umějí létat. Jejich let sice nepatří k těm nejelegantnějším, přesuny na krátkou vzdálenost však zvládají bez problému. Během dne se pohybují hlavně po zemi, kde si hledají potravu. Na noc pak vylétnou do korun stromů hřadovat. Spánek vysoko nad zemí je pro ně mnohem bezpečnější a chrání je před pozemními predátory. Na zemi nocuje pouze samice v době, kdy vodí ještě neletuschopná mláďata. V ostravské zoo nocují pávi ponejvíce na vzrostlých dubech podél výběhu lam.

Dlouhá pestrobarevná pera tvořící chvost mají pouze samci, a to v období toku (od jara do konce léta), poté tato pera ztrácejí. Samice jsou podobně jako u ostatních zástupců hrabavých zbarveny spíše nenápadně. Hnízdí zpravidla na zemi. Na vejcích sedí většinou jen samice, pro kterou je právě v tomto období výhodné její nenápadné zbarvení peří. I v zoo se pávi pravidelně rozmnožují. V tomto období začíná samcům narůstat jejich nepřehlédnutelný chvost, v letních měsících pak mohou návštěvníci potkávat samice s mláďaty.

V ostravském hejnu zaujímá pozornost i samec, který má bíle zbarvené peří. Nejedná se však o albína, ale jde o vyšlechtěnou formu. Albín by měl červené oči, bílý páv má oči tmavé. Zajímavostí je, že samice dávají přednost barevným samcům. Bílá barva není pro tento druh přirozená, navíc v přírodě spíše nevýhodná – bíle zbarvený pták je velmi nápadný, a může se tak stát snadnou kořistí. Proto samice volí pro své potomky genetickou výbavu přirozeně zbarvených samců. Nedochází tak k nekontrolovatelnému přenosu bílého zbarvení do dalších generací.

Páv korunkatý (Pavo cristatus) pochází původně z teplejších oblastí Indie, Pákistánu a Srí Lanky, kde obývá lesy až do výšky 2000 m n. m., bez problémů snášejí i zimní období našeho podnebného pásma. Lidé začali tyto pestrobarevné ptáky chovat už v době starých Řeků a Římanů. Paví jazýčky a mozečky byly oblíbenou pochoutkou římských císařů. Stejně jako ostatní hrabaví (bažanti, kuři, atd.) si i pávi obstarávají potravu pomocí silných nohou s tupými drápy a zobáku. Vyhrabávají semena rostlin, larvy a kukly hmyzu.

свернуть