"Když nechceme slyšet Boží hlas, promlouvá Bůh událostmi. Nikdy nás nenechává samotné, ale také nám nikdy neslíbil, že budeme všemu rozumět, zato nám slíbil, že nás vždycky povede za ruku, pokud o to budeme alespoň trochu stát. Jsou krásné věci v mém životě důvodem k vděčnosti, nebo vše dobré beru jako samozřejmost? Chci i těžkými věcmi projít s Bohem a v důvěře v Něj, nebo všechno raději vezmu rychle do rukou a vyřeším to po svém? A jak rozpoznat skutečnou Boží odpověď na události v mém životě od našich lidských, zkratkovitých a mnohdy jen rádoby zbožných interpretací?"
www.vojtechkodet.cz
