Bž bž bžn...
Jakási síla zlovolná si ucpala můj odpad
a matka není povolná, já zkoušel to, však odpad!
Mám pane prosbu strašnou:
dejte mi knechta s brašnou.

Váš žal mne pane kruší
a škrábe v duši jak nohy muší.
Oči mé pláčou obě,
však, jdete po pracovní době!

Jsem pane, odpusťte, jsem pane šlechtic
a jdu-li pozdě, tak nechtíc.
Ó, zdá se mi, že jste podvodník!
Patřil-li byste vskutku k šlechtě,
věděl byste, že přechodník je v mužském rodě NECHTĚ!

Pane! Můj kord mě v dlani lechtá,
tak dáte mi toho knechta!
Rád bych, vždyť práce prý šlechtí,
však, znáte to, nejsou knechti!

Nebudu prosit dlouho, slouho!
Ouha, tys řek mi, pane, slouha!
Ukaž mi můj milý meči, jak tenhle ťulpas ječí!

... Hele, viděls, jak si byl rychle venku?
Zase jsem byl vykopnutej,
ačkoliv jsem byl to, úplně někdo jinej!
Jak to, čím to je?
To přece není možný, že by to, za všech časů, bylo zákonitý todle!
Jestli jsi někde neudělal chybu... Počkej, pojď to probrat...
Proč já, třeba ty ne?
To já nemoh, já jsem jednal, jak mně židle velí.

свернуть