Vladimír Socha, spisovatel, učitel a popularizátor vědy z Hradce Králové.
Odkaz na web: ► [ Ссылка ]

Laramidie - jednoho z tehdejších kontinentů, který dnes tvoří západ Severní Ameriky. Na zdejších pláních se klidně pasou stáda Triceratopsů, z nichž mnozí posloužili za krmení obřím Tyranosaurům. Žádný ze zdejších obyvatel však svoji poslední večeři už nestihne strávit, neboť oblohou právě prolétává obří koule, jasnější než slunce. Asteroid Chicxulub o průměru asi 15 km se právě rychlostí přes 20 kilometrů za sekundu prodírá atmosférou, zatím uplně tiše. Po chvili zmizí za obzorem a zdálivě se nic neděje. Po pár vteřinách se však rozpourá skutečné peklo a obloha na jihozápadě se rozzáří jasněji, než v pravé poledne. Obrovská světelná koule se rozpíná do děsivých rozměrů, dokud nezaplní celou jižní stranu oblohy. Konec éry dinosaurů právě nadešel.

Asteroid dopadl do oblasti mexického zálivu, epicentrum zásahu bylo zřejmě tam, kde dnes leží město Chicxulub [čikšulub] podle kterého je pojmenován. Právě z rozměrů dodnes dochovaného kráteru byly odhadnuty rozměry a rychlost asteroidu. Z nich se dá jednoduše spočítat jeho pohybová energie a výsledek je šokující - [jeden kvadrilion džaulů]! Pro srovnání - kdyby se všechna tato energie přeměnila na elektřinu, pokrylo by to celosvětovou spotřebu na více než 10 tisíc let. Uvolnění takového množství energie okamžitě devastuje vše, co stojí v cestě. Voda v místě dopadu se ve zlomku vteřiny vypaří a zemětřesné vlny dosahují takové síly, že zem pod nohama kmitá s výchylkou až několika desítek metrů. Další ránou je nepředstavitelně silný akustický třesk vlivem stlačení vzduchu před letícím asteroidem, v dalším okamžiku pak přijde odezva samotného dopadu. Tyto zvukové vlny mají podobu obřích tornád, komprese vzduchu pak způsobí zvýšení teploty až na několik set °C. Všechno v okolí je doslova roztrháno a jakýkoliv hořlavý materiál v okruhu 4 tisíc km okamžitě vzplane. Živým tvorům se doslova odpaří tělní tekutiny a následně i kůže.

Pokud bychom se tedy skutečně v tuto chvíli nacházeli na jihu Laramidie, už bychom byli dávno mrtví, stejně jako všichni ostatní živočichové v okolí stovek kilometrů. Na mořské hladině se vzedmou stovky metrů vysoké vlny tsunami, které za několik hodin zpustoší všechna blízká pobřeží do hloubky desítek kilometrů. Obloha se mezitím začne stmívat vlivem prachového mračna které blokuje sluneční paprsky.Trvá asi dvě hodiny, než tato smrtící temnota zahalí celou zemi, čímž postupně ustává fotosyntéza a rostliny přestávají vytvářet kyslík. Pak přichází déšť, neskutečně silný. Voda je ale kyselá a obsahuje síru, zničená krajina se tak zakrátko obaluje tmavým páchnoucím bahnem. Teplota v té době už i na opačné straně Země dosahuje asi 70 °C, jedinou možnou ochranou je dostatečně hluboká voda, jeskyně nebo podzemní úkryty. Prakticky všichni živočichové s tělesnou hmotností nad 25 kilogramů, kteří takový úkryt včas nenalezli, nemají šanci na přežití.

A jaké je riziko něčeho takového? Kolem země sice každou chvíli nějaký ten kosmický balvan proletí, většinou jsou ale výrazně menší než Chicxulub . K dosud největší srážce kosmického tělesa s naší planetou v moderních dějinách došlo v roce 1908 nedaleko řeky Podkamenná Tunguska na Sibiři. Tento objekt měřil průměru asi 50 - 100 metrů, v případě dopadu do civilizované části světa by ale byl schopem vymazat z mapy město o velikosti Londýna. Podle odborníků se podobné asteroidy střetávají se Zemí v průměru jednou za několik století. To nezní příliš optimisticky, astronomové však dnes umějí riziko předem odhalit a mají k dispozici technologii schopnou případnou kolizi odvrátit.

Jeden z objektů, kterému se dnes věnuje pozornost má název Bennu a má průměr asi půl kilometru. Tento asteroid by se měl podle propočtů k Zemi přiblížit v září 2135. Pravděpodobnost, že naši planetu zasáhne, je asi jen 0,04%, americká NASA ale už teď preventivně zkoumá, jak případnou hrozbu eliminovat. Čím blíž totiž bude asteroid k Zemi, tím větší síla na jeho odvrácení bude potřeba. V současnosti se počítá se dvěma možnosti jak zemi ochránit. První je termonukleární úder, který by mohl letící těleso odklonit z dráhy a při dostatečné síle i zničit. Druhou variantou je použití takzvaného impaktoru, tedy několikatunového nákladu, který by do asteroidu vrazil a vychýlil ho z kurzu.

Jak se tedy zdá, máme větší šanci na přežití, než dinosuři. Ale sílu přírody - nebo chcete-li boha - není radno podceňovat. Dnes to ale vypadá, že spíš než nebezpečí z vnějšku nám hrozí globální katastrofa od nás samotných. Jaderná válka, která může už třičtvrtě století vypuknout v podstatě každým okamžikem, by měla nepochybně dost podobné zdrcující následky. Ale jak říkal Ian Malcolm v Jurském Parku “Život si najde cestu”. A i kdyby nás podobná katastrofa potkala a ukončila vládu lidstva nad svetěm, stejně jako na konci druhohor by to nebyl konec veškerého života na naší planetě.


#‎Protiproudu #Druhohory #Konecdinosaurů

свернуть