Tiché listy lísek, třetí kniha běd,
jako v zubech písek skřípou slova vět,
šarlat vlčích máků v němém osení,
ztichly hlasy ptáků v mlčení.

Světle bledým nebem svítí větve bříz,
pole voní chlebem z jedovatých hlíz,
ticho s hlavou vlčí v době po moru,
lidé, kteří mlčí v hovoru.

Vodní tříšť břehy třísní
kde se proud řeky kroutí,
matka loučí se písní
s princem v košíku z proutí,
tichý pláč skryje houští,
košík proudem když pouští,
snad pak nad hrází bobří
najdou rybáři dobří
malého krále, malého krále.

S přeslazenou slinou v koutku rybích úst
tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
zrazeni se krčí v hrubém oděvu,
lidé, kteří mlčí ve zpěvu.

Řeky plné vorů, místo vody kal,
z šumějících borů mrtvé vrchy skal,
a jen šepot syčí křídlem kačením
v zemi, která křičí mlčením.

Spěje proud dlouhou poutí
moři vstříc krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí
k hladinám nedozírným,
k hřbetům vln s bílou krajkou,
k fregatám s carskou vlajkou,
a pak pod přídí ostrou
zmizí koš s bílou kostrou
malého krále, malého krále ...

свернуть