Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 [ Ссылка ]
🔹🔹🔹
...Jídlo bylo všem vězňům přidělováno z centrálních kuchyní. Skládalo se z porce polévky, obvykle z čočkové mouky, a brambor nebo knedlíků s omáčkou. Ovoce ani zelenina se nikdy nepodávaly. Na pokojích se rozdávala čtvrtka chleba na dva dny a lžíce marmelády. Vězni měli hlad, mnozí byli nemocní. Denně umíralo 200 vězňů a choroby bujely.
Podmínky v ghettu se lišily v závislosti na postavení vězně. Většina vězňů se tísnila v
místnostech po šedesáti až osmdesáti lidech.

Spali na třípatrových dřevěných palandách. Pro starší děti bylo k dispozici také několik oddělených chlapeckých a dívčích heimů, v překladu domovů. V jejich pokojích byl kromě paland obvykle také stůl a lavice. Evelina bydlela s dívkami svého věku v pokoji č. 28 v heimu L 410. Zařídila to její sestra Lisa, která byla v Terezíně se svým manželem Frantou od prosince 1941. Evelina později vzpomínala: "Když si vzpomenu na opravdu zlá léta války a holokaustu, tak se mi v mysli vždycky objeví jasný bod, paprsek světla - náš heim v ghettu, náš pokoj č. 28. V Terezíně jsem strávila osmnáct měsíců. V životě dospělého člověka to není mnoho, ale v životě dítěte, kterému bylo sotva dvanáct, je to téměř věčnost. Heim mi pomohl přečkat mnoho útrap, nicméně takové štěstí mělo jen patnáct z téměř šedesáti dívek, které obývaly pokoj č. 28."

Vězni trávili bdělé hodiny buď na kavalci, ve frontě na jídlo, nebo prací. Pracovat museli všichni vězni ve věku od 14 do 60 nebo 65 let. Většina z nich se podílela na válečné výrobě pro Německo nebo pracovala v zeleninových zahradách. Evelina, ačkoli jí bylo teprve 12 let, také pracovala na zahradě a pěstovala zeleninu pro kuchyni SS. Vedle toho ji učila kreslit Friedl Dicker- Brandejsová, známá malířka, která v ghettu pracovala s dětmi.

Její otec Emil pracoval v administrativě a matka Ilse jako zdravotní sestra.
Ghetto spravovali tzv. židovští starší, mezi nimiž byl i Fredy Hirsch, který vedl oddělení pro děti a mládež.
Jeho záměrem bylo udržet děti poněkud izolované od drsných podmínek ghetta, aby "nepodlehly demoralizaci". Právě jemu se podařilo najít pro ně lepší bydlení v heimech. Přestože bylo vzdělávání zakázáno, vězni, z nichž mnozí byli bývalí profesoři, vědci a umělci, děti v heimech dál tajně vyučovali. Během našeho rozhovoru Evelina vyjádřila pochybnosti o tom, že by Němci o tomto tajném vyučování nevěděli, s tím, že nacistům to prostě bylo jedno, protože nakonec měli být všichni Židé vyvražděni.

Z přibližně 140 000 Židů převezených do Terezína jich bylo téměř 90 000 deportováno dále na východ vstříc téměř jisté smrti. V samotném Terezíně jich zemřelo zhruba 33 000, většinou na podvýživu a nemoci. Z patnácti tisíc dětí, které Terezínem prošly, přibližně 90 procent zahynulo ve vyhlazovacích centrech.

26. října 1942, necelých 48 hodin po příjezdu posledního transportu z Terezína do Treblinky, vypravila SS první transport do Osvětimi. V transportu bylo 1 866 osob. Po příjezdu vybrali příslušníci SS 247 z nich, převážně mužů, které zaevidovali jako vězně. Zbývajících 1 619 bylo zavražděno v plynových komorách.
V prosinci 1943 byli Landovi vybráni k deportaci "do pracovního tábora na východě ", jak jim bylo řečeno. Evelinina těhotná sestra s manželem zůstali. Evelina později vzpomínala: "V Terezíně jsem přišla o dětství. Stala jsem se dospělou. Začala jsem přemýšlet. Do Terezína jsem přijela jako malá jedenáctiletá holčička, ale když jsem opouštěla ghetto v prosincovém transportu do Osvětimi, cítila jsem se téměř dospělá."

V dobytčích vagonech, které se používaly k deportaci Židů z Terezína do Osvětimi, nebyla žádná toaleta pouze kbelík, který během několika hodin přetekl. Zápach moči a exkrementů přispíval k pocitu ponížení a utrpení deportovaných. Chybějící jídlo, voda a pořádné větrání, způsobily, že několik deportovaných zemřelo dříve, než vlaky dorazily do cíle. Cesta trvala den a noc, všude ležel sníh a pro Evelinu to bylo poprvé v životě, kdy cestovala tak daleko. Transport doprovázely ozbrojené stráže, které měly rozkaz zastřelit každého, kdo se pokusí o útěk.
Evelína si uvědomila, že prohráli, a zachvátil ji takový strach, že začala hystericky křičet a plakat. To nejhorší však mělo teprve přijít.



Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: [ Ссылка ]

#worldwar2
#ww2
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust

свернуть