...Westerbork byl postaven v roce 1939 a nejprve fungoval jako uprchlický tábor pro Židy z Německa a Rakouska. Během druhé světové války byl tento tábor znám jako "brána do pekla". Byl tranzitním táborem do koncentračních táborů jako Osvětim a Sobibor.
Ve Westerborku bylo vše připraveno tak, aby vězni nabyli dojmu, že budou posláni do pracovních táborů ve východní Evropě. Podle dostupných informací tam měl být život těžký, tvrdý a monotónní, ale bylo možné tam žít. Každopádně děti a rodiny tam měly být pohromadě. Z táborů jako Osvětim občas přicházely dopisy, v nichž bylo uvedeno, že je čeká těžká práce, ale že se jim daří dobře. Nebylo však možné se zbavit pochybností a podezření, když odjížděly vlaky, v nichž byli jen ti, kteří nemohli pracovat - staří lidé, nemocní a děti. V táboře také kolovaly zvěsti, že se nacisté chystají k něčemu zlému. Byli to většinou němečtí a rakouští Židé, kteří utekli a kteří mnohdy z vlastní zkušenosti věděli, jakým směrem se věci budou ubírat. Navzdory tomu málokdo zpočátku věřil, že je tam čeká to nejhorší. Hlavně proto, že o "Východě" nikdo nic konkrétního nevěděl.
Z tábora Westerbork vyjelo více než 100 vlaků směřujících do táborů ve východní a střední Evropě. První vězni byli deportováni do Osvětimi 15. a 16. července 1942.
Když 14. září 1943 vyjel z Westerborku deportační vlak, byli v něm i Estella, její manžel Samuel, dcera Nanny a syn Alfred. Vlak dorazil do Osvětimi o dva dny pozděj. Osvětim se nacházela v Němci okupovaném Polsku a skládala se ze tří táborů. Jedním z nich byl vyhlazovací tábor Březinka. Po příjezdu do Osvětimi-Březinky byli deportovaní Židé okamžitě podrobeni selekci.
V Osvětimi byl proces selekce a vraždění pečlivě plánován a organizován. Když vlak zastavil na nástupišti, příchozí byli seřazeni do dvou skupin - muži a chlapci do jedné, ženy, dívky a menší děti do druhé. Lékaři SS, jako byl Josef Mengele, prováděli selekci. Jediným kritériem byl vzhled vězňů, o jejichž osudu - na práci nebo na smrt - se rozhodovalo podle libosti. Vězni, kteří tam už nějakou dobu byli, shromažďovali věci nově příchozích v prostoru zvaném "Kanada", který se skládal z několika baráků sloužících jako sklady věcí ukradených vězňům. Nákladní auta převážela ty, kteří byli příliš slabí na to, aby mohli chodit pěšky. Zbytek pochodoval. Před vstupem do plynových komor bylo lidem nařízeno, aby se svlékli. V krematoriu I se svlékali buď na dvoře obehnaném zdí, nebo v předsíni. Pro tyto účely byly u bunkrů 1 a 2 postaveny dřevěné baráky. V krematoriích II-V byly zvláštní místnosti, kde se vězni mohli svléknout. Příslušníci SS udržovali lidi určené na smrt v nevědomosti o tom, co je čeká, a nově příchozí utvrzovali v tom, že jsou posíláni do tábora, kde na ně čeká práce, ale nejprve se musí podrobit dezinfekci a umýt se. Židům bylo slušně řečeno, aby si pověsili oblečení na háčky, osprchovali se, a dokonce jim bylo slíbeno, že dostanou polévku a čaj nebo kávu. Byli však odvedeni do plynových komor do kterých po zavření dveří vsypali příslušníci SS větracími otvory ve střeše nebo otvory v boku komory granule Cyklonu B. Oběti byly do 20 minut mrtvé. Johann Kremer, lékař SS, který dohlížel na zplynování, vypověděl, že přes otvory bylo slyšet křik a jekot obětí a bylo jasné, že bojují o život.
Po zavraždění byly obětem vytrhány zlaté zuby a ženám ostříhány vlasy členy Sonderkommanda, což byli Židé nuceně nasazení na práci v krematoriu. Těla byla odvezena do pecí krematoria ke spálení, kosti byly rozemlety na prach a popel byl rozptýlen po polích.
Mezi osvětimskými oběťmi byla bohužel i rodina Blitsových. Tehdy čtyřiatřicetiletá Stella spolu s šestiletou dcerou Nanny a dvouletým synem Alfredem zahynuli krátce po příjezdu 17. září 1943. Stellin manžel Samuel zemřel v Osvětimi 28. dubna 1944. Bylo mu 36 let.
Z nizozemského gymnastického týmu, který se účastnil olympiády v roce 1928, byly, vedle jejich trenéra Gerrita Kleerekopera, nacisty zavražděny čtyři z pěti židovských členek týmu. Jejich jména byla následující: Stella Agsteribbe, Helena Nordheim, Ans Polak a Judikje Simons.
Na jejich jména nesmíme nikdy zapomenout, neboť jejich příběhy a utrpení nám mají navždy připomínat nebezpečí diskriminace, rasismu a nenávisti vůči sobě navzájem, protože historie se často opakuje.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: [ Ссылка ]
#historie
#dejiny
#holocaust
#worldwar2
#ww2
